Debra

Dobrý den, jmenuji se Debra Allison.

Moji tři bratři, dvě sestry a já jsme vyrostli

ve státě Maryland ve Spojených státech. Protože jsme byli chudá rodina, nemohli jsme kupovat a dělat stejné věci jako jiné rodiny. Přesto jsme každé léto jezdili k mým prarodičům, kteří žili v Alabamě. Byla to dlouhá cesta a vždycky jsme se na tuto návštěvu těšili. Byla to pro nás vždy „událost roku“. Jednoho dne v roce 1976 nás navštívili pastor Johnson a jeden pán z místní baptistické církve. Pozvali nás, abychom se účastnili jejich letního programu pro děti.

Rádi jsme chodili do kostela a líbilo se nám to, co jsme tam slyšeli, ale náš život se nezměnil. Doma jsme se chovali jinak než v kostele. Jako bychom „naši víru nechali za dveřmi kostela“.

Bylo mi 14 let a i když jsem nebyla spasená, toužila jsem po Bohu. Každý měsíc měla mládež z našeho kostela shromáždění. Náš bývalý kazatel, pastor Johnson, pořádal květnové shromáždění v Martinsburgu. Mládež z jeho církve zahrála hru o ukřižování Ježíše Krista. Hra mě velmi oslovila. Duch Svatý způsobil, že se ve mně probudilo svědomí. Uvědomila jsem si, že musím být spasená. Uvědomila jsem si, že potřebuji odpuštění hříchů. Během hry jsem konečně jasně uviděla, že moje hříchy byly důvodem, proč Ježíš trpěl a zemřel na kříži. Věděla jsem, že jsem ztracená, ale věřila jsem, že mě Ježíš spasí. Sklonila jsem hlavu a v duchu jsem prosila Pána, aby mi odpustil a spasil mě. A on to udělal. Příští neděli jsem u nás v církvi oznámila pastoru Griffithovi, že mě Bůh spasil, a požádala jsem ho, jestli bych mohla být pokřtěna. Pastor Griffith mě pokřtil a já jsem se stala členkou církve.

Studovala jsem dál Bibli a začala jsem vést biblické hodiny pro mladší děti. Taky jsem se stala sekretářkou církve a pomáhala jsem v kostele.Byla jsem šťastná, protože mé hříchy byly odpuštěny a věděla jsem, že jsem na cestě do nebe.

Byl to týdenní pobyt s různými aktivitami a biblickými hodinami. Rodiče nám řekli, že to pro nás zařídí. A tak pro nás pastor každý den jezdil a vozil nás do kostela. Ukázalo se, že tento týden na letní biblické škole je pro nás ještě větší událostí než naše každoroční návštěvy babičky a dědečka. Pořád si ho ještě pamatuji. Zpívali jsme písničky a poslouchali spoustu zajímavých příběhů z Bible. To všechno bylo pro nás úplně nové. Moji rodiče věřili, že Bůh existuje, ale do kostela jsme nechodili. Nikdy s námi nemluvili ani o Ježíši Kristu, ani o Bibli. Proto jsme každý den dychtivě poslouchali a na konci týdne mi pastor Johnson dal mou vlastní Bibli.

Poradil mi, abych si četla kapitolu 1 z Janova evangelia a dozvěděla se tam, co si Ježíš myslí o těch, kteří v Něj věří a následují Jej. Moje matka o tom slyšela, když byla mladá, ale ještě nebyla, skutečně spasena. (Všimněte si, že „spása“, „spasený“ a „znovuzrozený“ jsou termíny používané v Bibli.) Člověk je spasený, když mu Bůh odpustí jeho hříchy. Hřích je jako moc, která nás ovládá, a odplata je trvalý trest. Ale když nám Bůh odpustí, jsme osvobozeni z moci a trestu hříchu a dostáváme věčný život. Bible nám říká, jak spásy dosáhnout.

Postupně jsem začínala chápat, jak důležité bylo to, co Ježíš udělal na kříži. I když jsem to chápala, ještě to mě ani moji rodinu osobně neovlivnilo.

Od onoho večera, kdy jsem byla spasena, uplynulo už mnoho let, a teď jsem vdaná za dobrého křesťana.

Bůh nás spasil a my chceme pomáhat ostatním, aby Jej poznali také. Znáte Jej i Vy?